Dnes mi kamarád poslal odkaz na tento rozhovor od Vortexu. Rozhodně doporučuji si ho shlédnout. Část, která mě zaujala je od 51 minuty, rozhovor s Janem Kavanem, autorem hry Someday You’ll Return.
Youtube
Shlédli jste? No, i pokud ne, chtěla bych se k tomu vyjádřit, protože mě chování dotyčného novináře, o kterém mluvili vážně nadzvedlo. Přiblížím vám to.
Pro účely recenzí studium rozdalo 50 klíčů. Je jisté, že jeden z novinářů někam vypustil ještě úplně nedodělanou verzi 14 dní před vydáním. A studiu se stalo, že jim dokonce začaly chodit dotazy na support, že něco nefunguje, a bylo jasné, že mají jen pirátskou verzi, kdy hra nebyla zdaleka vydaná. Co to sakra je za drzost?! To překračuje všechny meze. Když už jste si tedy hru ukradli, tak snad nemůžete čekat, že automaticky máte nejnovější verzi.
Ano, kradou se všemožné hry, ale vůči nezávislým studiím je to opravdu nefér a je to věc, která mě neskutečně rozzlobila. Velké studium to asi tolik nebolí a něco je pro ně i reklama.
Studium se samozřejmě potýkalo i s jinými problémy způsobených novináři, co si sotva hru zahráli a hned ji šoupli do šuplíku, že se dá odehrát za pět hodin. Skutečný herní čas by měl být minimálně 25, ale dá se tam strávit stovky hodin.
No, možná jste to četli už i jinde, ale musela jsem to ze sebe vypustit alespoň dalším článkem do svého Stěžovníčku. Tento styl her sice není můj šálek čaje, ale možná přemýšlím, že si ji i tak pořídím.