Tak jsem dnes slavnostně dohrála Srdce z kamene. Co na to říct? Nejdříve jsem hrozně nesnášela Olgierda, jak jinak, ale to, co následovalo… to jsem vážně nečekala. A samozřejmě spoilery na celé DLC, ale vy jste to už určitě dohráli, že? 😉
Zrcadelník působil trochu jako hajzlík už od začátku, ale musím uznat, že jeho skutečná tvář nám byla opravdu napínavě odhalována kousek po kousíčku. Postupně jsem začala Olgierda i celkem tolerovat a pak přišlo třetí a poslední přání.
Ten quest jsem zhltla jedním dechem, doslova. Věděla jsem, že mě můj syn probere kolem sedmé ráno, ale i tak mi to nedalo a přilepená na monitoru jsem hrála do půl jedné do rána. A já miluji svůj spánek! 😀
Bohužel, zmohla mě únava a ještěže tak. Zbytek na mě čekal dnes. Způsob, jakým Zrcadelník kontroloval čas, zabil ožralu a pak ještě jsem četla zápisky pana profesora… se mnou vážně otřásl. Vytvořit profesorovi pouto s dcerou, kterou nikdy neměl a to tak pevné, že je jako skutečná? A pak ji ZABÍT v jeho náruči? Už teď jsem si říkala, že na konci se možná nějak budu muset rozhodnout mezi Zrcadelníkem a Olgierdem, a bylo to jasné. Tak tos posral, chlapečku, Geralt ti nakope zadek!
Už mi tu bylo jasné, že Olgierd je oběť, stejně jako jeho žena. A tak se šlo na Zrcadelníka.
A ta závěrečná scéna, kdy řešíte hádanku Zrcadelníka v jeho světě? Lahůdka! Sice jsem to dělala na několikrát, ale celkově jsem si tohle DLC užila, dokonce jsem nečekala, že jeho příběh ve mně nechá snad i silnější dojmy, než základní hra.
Dneska jsem zapla druhé DLC, O Víně a krvi. No, byla jsem odhodlaná hrát dlouho, ale pak jsem uviděla tu obří mapu s mnoha vývěskami a udělalo se mi zle. 😀 Na jednu stranu hurá, spousta dalšího příběhu a zajímavých questů! A na druhou… zas pobíhání, otazníky, které mi nedají spát a tak dokola.
Asi si dám pauzu a za pár dní se do toho pustím pořádně. 🙂