Už je to chvilka, co jsem to dohrála, ale nechtělo se mi nějak psát, kopr je někdy opravdu kopr. 😀
Každopádně, poté, co jsem rozdýchala to velké množství nových úkolů, otazníčků a podobné havěti, pohádkový Touissant se mi celkem začal líbit. Upíři kam se podíváš, spousta legračních questů, ale už to na mě nemělo takový dopad jako DLC předtím.
Bylo příjemné mít svůj vlastní domeček a vinici, dobrá změna, že většina lidí z vás nebyla tak znechucená jako v Novigradu. 🙂 Přeci jen, pozvala si vás sama panovnice, bylo by to neuctivé.
A tak jsem dospěla až k samotnému závěru, hlavní zápletka měla celkem zajímavé zvraty, ale jak už jsem řekla, nenechala ve mně až tak hluboký dojem.
A jak jsem dopadla? Zachránila jsem obě sestry, Regis zabil svého kamaráda upíra, což mu neudělalo zrovna dobře na duši a můj krásný domeček navštívila Yeneffer. Už jsem se zmínila, jak miluji slovní přestřelky mezi ní a Geraltem? <3
A teď co? Po večerech hrávám Divinity Original Sin 2, v nejbližších dnech bych k tomu také mohla něco napsat, že? 🙂