Už několik let se zkouším s velkými pauzami naučit francouzsky. No, jsem lenoch líná a nějaké appky a tak mě nedovedly nic naučit. Dojíždět do Brna jsem sice mohla, ale všechno bylo v časy, kdy bych dvě hodiny čekala na autobus domů někde bůh ví kde.
Potom jsem uvažovala o nějakých online lekcích přes Skype, ale holt mám momentálně smůlu. A tak jsem hledala dál, až našla tuhletu srandu, Duolingo. Nevím proč, myslela jsem si, že to učí jen angličtinu, obrázek tomu napovídá. Když jsem to ale prozkoumala dál, učí to také třeba klingonštinu, v případě, že umíte alespoň anglicky. 😀
A tak jsem si vybrala francouzštinu, v češtině to není, ale anglicky jakž takž zvládám, stejně se zatím učím jen základy francouzštiny. A musím říct, že už patnáctý den po sobě to skutečně zapínám a mám pocit, že zvládám takové ty základní hovorové fráze.
Je to tak nějak „free to play“, snaží se vás to dostat do premium, což je logické, z něčeho žít musí. Ale pokud ho nemáte, jako momentálně já, dá se existovat i tak. Máte pět životů pro pět chyb a pokud to pokazíte, můžete si udělat tréninkové cvičení, co vám sice neotevře nová slovíčka, ale je to dobré. Dokud to nebudete mrskat správně jedno za druhým, tak ono ani moc nemá smysl se učit něco extra nového. Za mě je lepší si upevnit základy a pak nabalovat další věci. Jediné, co maniakovi na nulové notifikace vadí je, že se tam hromadí chyby, co jste udělali a bez premium si je nemůžete odklikat a opravit, i když už to v běžném cvičení děláte levou zadní. 😀
Cvičení jsou dost zábavná, patnáctý den v řadě poctivého učení, já, lenoch líná? To o něčem svědčí. 😀
Důkaz! 😀
