Proč teď byly streamy méně?
Nevím, jestli to víte, ale měla jsem už skoro dva roky problémy s kolenem. Nikdo vůbec nevěděl, co mi konkrétně je, jen velmi starý chirurg v jedné nemocnici krásně viděl na rentgenu že mám nějak pohnuté koleno a nesedí správně na místě. Do toho ledvinové kameny, takže jsem se na to vykašlala a nic se nedělo. Sice se párkrát stalo, že jsem měla pocit, jako by mi koleno vyskočilo a pár dní nemohla chodit… Ale jinak nic strašného, ne? 😀
Teprve letos na začátku roku jsem se rozhodla s tím konečně něco udělat. Byla jsem na rehabilitacích, které k ničemu nevedly, magnetickou rezonanci, která nic moc neřekla… A tak jsem se nevyhnula artroskopii. Ale kvůli Covidu volná místa až v lednu, tak co s tím? Zachránila mě možnost jít na soukromou kliniku. Ani si neúčtovali moc, jen tisícovku a ještě ten den mě poslali domů.
Horší bylo, že jsem netušila, jestli to bude v úplné anestezii (z částečné a že budu při vědomí jsem měla hrůzu :D), jestli mi to budou moci hned opravit nebo se jen podívají co mi je a nespraví to hned a tak dál.
Ale víte co? Dopadlo to dobře. Úplná anestezie, natržený meniskus mi opravili a koleno vrátili kde má být. To bylo už sedmého října. A teď konečně začínám být v pohodě. Koleno začíná mít tvar a otok mizí, a po ránu mi je dobře, že bych mohla chodit i bez svých věrných fofr klacků (berlí), ale neměla bych. A tak si vesele pajdám po bytě a doufám, že mě jich příští čtvrtek zbaví. Jizvičky malinké, hojí se hezky.
A co z toho plyne? 😀 Že jako vždy jsem se bála úplně zbytečně. Teď už se jen můžu těšit na zdravé koleno a třeba i dlouhé procházky s Tonym. Haha! To si jich ještě užije až se mu to nebude líbit. 😀
Dávám tomu ještě pár dní a pojedu zas skoro každý den stream, těšíte se? 😀 Já moc. <3