Já si toho Zaklínače snad nezahraju. 😀
Jak jistě víte, už mám skoro roční škvrně. Je to s ním celkem náročné, když lidé zmiňovali jejich spící andílky, ten náš takový rozhodně nebyl už od narození. Některá miminka spí spoustu hodin v kuse. Ten náš drobeček? Půl hodiny a šlus, třikrát denně a pak noční spánek na dvě až tři části.
„Ale jistě, to děláš špatně, musíš ho uhoupat v náručí,“ říkali. No jo, ale už neříkali, že jakmile ho uspím a položím do postele, spustí se hrozný tyjátr.
„Vytáhni si tři patra nahoru kočár, houpej ho v něm, jinak nebude spát!“ … Jistě. Nahoru, tři patra, bez výtahu. Můj obrovský kočár.
No a teď mu je už skoro rok. A co se změnilo? Inu, prakticky nic. Přes den spí hodinu v kuse a tím končí, a večer občas ne a ne usnout, tak jako včera.
Můj hlas ho budí, i se streamem to je zatím bledé. A včera mi zbyla na hraní tak hodina. A tak se každý večer modlím, ať dnes spí dobře. Jako zrovna teď, tiše spinká vedle a já doufám, že dnes si toho Zaklínače zahraju. 😀